Caesar Denny Lee
24. 5. 2008
CAESAR DENNY LEE
Ahoj, jsem Caesar Deny Lee a jsem nositelem plemena bernský salašnický pes, narodil jsem se v Kostelci nad Orlicí mamince Jane Lee a to 11.1.2008 společně s mými 7 sourozenci, byli jsme čtyři kluci a čtyři holky, když jsem se narodil, byl jsem sice nejmenší, ale jelikož naše maminka neměla mlíčko, ujala se nás naše náhradní maminka Monika, která nám pečlivě sledovala váhu a také množství mlíčka, co jsme vypili. Když si mě moje panička přijela vybrat, vzala si mě na přímluvu všech ostatních (a teď je moooc ráda, že si vzala mně, i když jsem trochu živější :) ). Když si pro mě 1.3.2008 přijela, byl jsem největší a nejhravější ze všech. Cesta domů trvala trošku dýl, protože bylo po velké vichřici a na silnicích byly popadané stromy, ale mě to vůbec nevadilo. Seděl jsem paničce na klíně a bedlivě sledoval z okýnka auta, co kde je v tom velkém a neznámém světě. V novém domově jsem dostal pěkné místečko v předsíni, kde jsem taky okamžitě usnul. V noci se mnou musela jít každou hodinku panička na záchod ven, ale nezazlívala mi to. V neděli mi dělal "tatínek" v předsíni ohrádku, abych nepočůral celou předsíň (ale stejně se mi to nakonec podařilo!!). V ohrádce se mi ale vůbec nelíbilo, lomcoval jsem s ní, štěkal jsem, kňukal jsem, ale bylo mi to málo platné. V pondělí šla panička do školy a já zůstal doma sám. Celou dobu jsem prospal, takže mi to rychle uteklo. No a takle jsem rostl a rostl, poznával spoustu nových pejsků i lidí. Teď už bydlím na zahradě, kterou sdílím s 11 ročním křížencem boxera Argem, moji nejlepší kamarádkou téměř 2 letou kočkou Viktorkou, se spoustou králíků a morčecí slečnou Kleopatrou, která na svůj věk (2,5 roků) vypadá jako opravdová královna. Ve třech měsících jsem jel konečně s paničkou do Hradce Králové, kde mě seznámila se sqělejma klukama, cesta vlakem mi nevadila, ležel jsem a vychutnával si obdivné pohledy a hlášky spolucestujících :) . Teď už jezdim do Hradce každý pátek a moooc se těším, až mě panička konečně vezme na nějakou výpravu (hlavně aby tam byly i děti, ty já moc rád)!!! Od čtvrtého měsíce chodím v našem městečku na cvičák, zatím tam jsem nejmladší, ale i přes to tam mám spoustu kamarádů, hlavně fenku NO Missy, které už sice budou 2 roky, ale je to rovnocenný spolubojovník. Missy má ve smečce taky dvě malé copaté holčičky, které si se mnou rády hrají, ale panička už na mě musí dávat pozor, abych je samou radostí nepovalil na zem. Od mala je mou slabou stránkou kousání do rukou, když mě panička okřikne, že nesmím, rychle začnu dotyčného "jenom" oblizovat....vždyť já mám včechny taaaak moooc rád :). Už nevím, co bych o svém krátkém psím životě napsal...no řekněte, není to na 4 měsíční roztomilé štěňátko až až??!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář